Město andělů

V ulicích kolem nás je mnoho příběhů.
Ty, který možná znáš, a jejich strážnejch andělů.
Přichází a odchází.
Tu špínu kolem vidí... jak se zrazujem,
tak pomáhaj a naslouchaj myšlenkám lidí.

V tom městě andělů, nejistot a zrad,
žijeme ve dvou.
Až se zítra ráno probudím,
budeš tady, doufám, se mnou.

Ustřihla sis křídla.
Asi tak to má být, aspoň mi nikam neuletíš.
Prožívat radost i bolest a společně se dívat,
jak spolu stárnem ti nevadí.

Těžký se rozhodnout... zůstat nebo jít,
zbavit se věčnosti a přijmout starosti obyčejných lidí.
Byla sobota, trochu pršelo, tehdy viděl jsem tě poprvý.
Vůbec jsem netušil,
že v tobě anděl spí a jak krásně se dá žít.

Ustřihla sis křídla.
Asi tak to má být, aspoň mi nikam neuletíš.
Prožívat radost i bolest a společně usínat.

Začalo se stmívat a město už jde spát.
Andělé počítaj, kolik dnes bylo ztrát.
Jaký příběhy mohly skončit trochu jinak.
Nemůžou je všechny přece uhlídat.

Ustřihla sis křídla.
Asi tak to má být, aspoň mi nikam neuletíš.
Prožívat radost i bolest a společně se dívat,
jak spolu stárnem ti nevadí.

Zas o jednoho míň.
Snad tě neztratím.
Spolu navždy zůstanem.
A z města andělů se jistě dostanem.
S tebou odjedu...